Na trhu dnes existuje spousta různých druhů substrátů z kokosových vláken od velkého počtu výrobců a jejich nabídka se neustále rozšiřuje. Všichni samozřejmě prohlašují, že jsou jejich výrobky kvalitní, ale jak se vlastně pozná kvalitní substrát z kokosových vláken? U každého substrátu, který se používá pro pěstování v nádobách nebo na záhonech, je nejdůležitější, aby byly všechny šarže každý rok stále stejné. Substrát nesmí obsahovat semena plevelů a patogeny, které by mohly pěstiteli bránit v dosažení co možná nejlepších výsledků. Měl by mít také stabilní fyzikální strukturu a chemické složení. V tomto ohledu se substrát z kokosových vláken neliší od jiných substrátů, ale docílit toho, aby byl kvalitní, to už je jiná věc.
Každý substrát má své zvláštnosti a kvality, které musíme při jejich používání zohledňovat. Například rašelina má přirozeně nízké pH, které brzdí aktivitu patogenů. To se ale změní, pokud ji ošetříme vápnem. Když se hodnota pH zvýší, podpoří to růst veškerých mikroorganismů v rašelině, například spor plísní. Minerální půdy, např. písek, jíl nebo humus, obvykle obsahují patogeny a semena plevelů. Proto musejí být před použitím sterilizovány, a to buď chemicky (to nikdy není ta nejlepší možnost), nebo tepelně (jednodušší a i lepší varianta).
Další produkty, například kokosové ořechy nebo rýžové slupky (vedlejší produkty z jiných odvětví) se musejí nejprve rozložit, aby byly vhodné jako médium pro pěstování (tzn. aby splňovaly podmínky, které musí splňovat jakýkoli substrát: zadržovat vodu, vytvářet adaptabilní prostředí v kořenové zóně a podporovat růst rostlin). Vezmeme-li v úvahu všechny tyto požadavky, jak tedy vyrobíme kvalitní substrát z kokosových vláken? Odpověď začíná už v okamžiku, kdy kokosový ořech spadne ze stromu na zem.
Kritéria
Kritéria pro kvalitní substrát z kokosových vláken jsou:
- fyzikální struktura
- chemická stálost
- absence semen plevelů a patogenů
- stálost vlastností
Substráty z kokosových vláken, které jsou k dostání na trhu, jsou obvykle tvořeny směsí tří hlavních složek, jež se liší velikostí - štěpky, vlákna a drť (také prach nebo kokosová rašelina). Právě na velikosti každé částice a její funkci závisí celková struktura substrátu. Strukturou nemyslíme pouze velikost částic, ale také počet a velikost pórů, které se ve směsi vytvořily.
Existuje ideální struktura, která zaručuje ty nejlepší podmínky pro jakoukoli rostlinu. Pokud substrát obsahuje hodně malých agregátů (kousků nebo částic), vzniká velké množství malých pórů. Půda pak zadrží hodně vody, ale méně vzduchu. A naopak, jsou-li póry velké, zadrží substrát hodně vzduchu, ale málo vody. Kokosová drť je ve skutečnosti tvořena velkým množstvím „houbiček“, které zadržují hodně vody, ale žádný vzduch. Používáním drti různé velikosti vznikají mezi jejími částicemi velké póry. Stejný účinek má přidávání vláken do směsi.
Všechny organické materiály se rozkládají a platí to samozřejmě i pro obaly kokosových ořechů. Tyto obaly, z nichž se kokosová vlákna do substrátu získávají, se dlouhou dobu máčejí ve vodě a pak se z nich oddělují velká, tlustá vlákna. Malá nebo poškozená vlákna se nechávají společně s velkým množstvím drti nebo prachu. Směs je pak na určitou dobu uložena, aby se mohla postupně rozkládat, dokud nezůstane stabilní.
Kokosové palmy dokáží využívat i velmi slanou vodu. Koncentrace soli v rostlině však musí být vyšší než koncentrace soli ve slané vodě, aby mohla být voda pomocí osmózy rozváděna do buněk rostliny. Vysoká koncentrace soli by ale buňky zabila, proto rostlina sůl ukládá v prostoru mezi buňkami. Tato sůl se pak uvolňuje s tím, jak se materiál z kokosové palmy rozkládá. Množství uvolněné soli je největší, je-li materiál velmi čerstvý, a s postupujícím rozkladem se snižuje. Rozklad však nesmí dojít příliš daleko, protože čím jsou částice menší, tím víc hrozí, že budou příliš malé na to, aby se daly ještě použít.
Materiál z kokosových ořechů musí být proto rozložen jenom do určitého stadia. Pak se proplachuje čerstvou vodou, aby se z něj vyplavila vysoká koncentrace soli. Jednou ze solí, která se z něj uvolňuje ve velmi velkém množství, je draslík. To pak musí být kompenzováno používáním živných roztoků, které obnoví také správný poměr draslíku k ostatním prvkům jako např. vápníku, aby i tyto prvky byly pro rostlinu dostupné.
Pufrování
Aby se trvale stabilizovalo chemické složení substrátu a jeho hodnota pH, musí se před použitím substrátu přidávat upravující látka (tento proces je označován jako pufrování). Míchá-li se substrát z kokosových vláken s rašelinou nebo půdou, je možné to udělat současně s přidáním počáteční dávky hnojiva před vysazením rostlin, aby byl zachován požadovaný poměr živin.
Pokud se substrát z kokosových vláken používá v čisté podobě, je nejlepší to udělat před vysazením rostlin do čistého substrátu. Živiny, které se používají při pěstování plodin, jsou dodávány ve speciálním složení nebo poměru, který je upraven tak, aby odpovídal chemickým vlastnostem daného substrátu. To zaručuje, že substrát z kokosových vláken dodává rostlině optimální množství živin. Pěstitelé musejí navíc počítat s určitým vyplavováním živin (min. 20 %) při zalévání, proto by měli plodiny zalévat pouze živným roztokem (k zajištění stabilního přísunu živin). To zaručí správné podmínky pro růst rostlin, pokud rostliny nezačne utlačovat plevel.
Plevel je v podstatě jakákoli rostlina, která roste tam, kde ji nikdo nechce. Do rovnice pěstování vnáší proměnné, které jsou nežádoucí. Spotřebovává živiny, funguje jako hostitel pro patogeny a hmyz a okrádá plodiny o světlo a vodu. Čisté substráty z kokosových vláken (a vlastně ani žádný jiný substrát) by nikdy neměl být zdrojem různých druhů rostlin, natož pak zdrojem patogenů.
Kokosová vlákna se ale skladují na obrovských hromadách, kde nějakou dobu hnijí, a teprve pak se balí pro další použití. A to je skvělá příležitost pro plevel a patogeny. Na spory plísní nemá vliv plyn a samotné teplo by bylo příliš nákladné, proto existují pouze dvě možnosti, jak kokosová vlákna pro použití v pěstování rostlin vyčistit. Jednou z nich je sterilizace materiálu párou před balením, druhou pak prostě dávat pozor, aby při rozkládání vláken nedocházelo k jejich kontaminaci a aby aspoň ze začátku neobsahovaly žádné patogeny. Sterilizace párou je mnohem levnější, ale v případě kokosových vláken to není optimální metoda.
Sterilizace párou
Při použití páry ke sterilizaci substrátu prodělávají kokosová vlákna několik změn. Mění se jejich struktura, vlákna se zkracují a ve výsledku pak zadržují mnohem víc vody, což není zrovna dobře. Částice kokosových vláken se zmenšují a změkčují, což vede ke zmenšování pórů i po přidání provzdušňující složky, například perlitu. Můžeme si to představit jako sušené těstoviny. Když jsou suché, drží tvar a nelepí se k sobě. Pokud je ale napaříme nebo uvaříme, budou se k sobě lepit, i když mezi ně vložíte vidličku. Nezůstává mezi nimi téměř žádný prostor pro vzduch.
Vařením, resp. sterilizací párou se ale nepoškozují pouze částice. Všechny dusičnany dostupné pro rostlinu (NO3-) se přemění na dusitany (NO2-), které jsou pro rostlinu toxické. Rostlina je sice také dokáže vstřebávat a spotřebovávat, ale jsou to známé karcinogeny a mohou u zvířat vyvolávat změnu chemického složení krve, která pak nedokáže rozvádět kyslík. Sterilizace párou navíc nepříznivě ovlivňuje dostupnost mnoha mikroživin, zejména manganu, který se někdy uvolňuje v množství, jež je pro rostlinu toxické. Všechny procesy, ať už je to sterilizace párou, zahřívání za sucha, fumigace nebo chemické máčení (po němž navíc v substrátu zůstávají zbytkové chemické látky), mají na substrát z kokosových vláken jeden negativní dopad - dokonale ho totiž čistí.
Vyčištěním se ale naruší přírodní ekologická rovnováha rozkládajícího se substrátu. Zdravý substrát obsahuje správnou koncentraci mikroživota, která umožňuje, aby rozklad organické hmoty pokračoval žádoucím způsobem, aniž by nepříznivě ovlivňoval předávání živin do rostliny. Pokud ale všechen mikroživot zabijeme, začnou naplno pracovat rozkladné organismy, které substrát zbaví všech živin Rostlina s nimi v boji o živiny nemá šanci.
Udržování rovnováhy je proto naprosto zásadní pro zdravý substrát a zdravé rostliny. Pouhé přidání různorodé směsi prospěšných organismů do substrátu navíc nefunguje. Jeden organismus začne rozkládat čerstvou organickou hmotu a vylučovat substrát pro další organismus. Tento proces pak pokračuje, dokud se organická složka kompletně nezmění.
Pokud dojde zdroj potravy produkovaný prvním organismem, druhý organismus bude hladovět a nakonec odumře. Běžné rozkladné organismy spotřebovávají většinu živin v substrátu. Žijí z nich samozřejmě i rostliny samotné, ale ty je spotřebovávají podstatně pomaleji. Rozkladné organismy je spořádají dřív, než dostanou šanci rostliny.
Nejlepší je proto kontrolovat rostliny hned od začátku a těmto problémům zabránit dřív, než k nim dojde. Sterilizovanému substrátu z kokosových vláken je dobré se vyhnout.
Pro každého pěstitele je konečně důležité i to, aby měl substrát stále stejné vlastnosti. Jinak mu s další úrodou může hrozit nemilé překvapení. Každý pytel substrátu z kokosových vláken proto musí být stejný jako všechny ostatní - a kdykoli, teď i za pět let. Měl by mít stejné stáří, známé chemické a fyzikální složení a neměl by obsahovat nežádoucí plevele a patogeny.
Koupit substrát z kokosových vláken není žádný problém, sehnat kvalitní substrát už je ale horší. Hledejte takový, který není sterilizovaný (zvlášť ne párou) a který byl chráněn od okamžiku, kdy kokosové ořechy spadly ze stromu. Takový, který má stabilní strukturu a stabilní chemické vlastnosti, protože byl správně ošetřen. Přesvědčte se, že neobsahuje nežádoucí plevely a patogeny, ale že nebyl během zpracování zničen. Ještě důležitější je, aby byl stále stejný. Pěstování by nemělo být sázkou do loterie.
