Konopí je z chemického hlediska velmi různorodá látka. Proto není snadné jednoduše definovat její účinky na konkrétního uživatele. Každý pacient je totiž zcela jedinečnou biologickou entitou a odrůda konopí (nebo jeho určitá dávka), která je vhodná pro jednoho člověka, nemusí vyhovovat jinému. Vzhledem ke stovkám dosud zjištěných sloučenin v C. sativa (kanabinoidy, terpeny, polyfenoly, steroidy, flavonoidy atd.) je zřejmé, že přinejmenším teoreticky může podstatná část z nich ovlivňovat lidský organismus. Popravdě neexistují přesné vědecké studie o účincích naprosté většiny těchto sloučenin, a to nemluvě o jejich případných biochemických interakcích.
Nicméně je dnes všeobecně uznáváno, že farmakologické vlastnosti konopí (u myší, dalších pokusných zvířat i u lidí) jsou v zásadě způsobeny kanabinoidy, o kterých již víme velmi mnoho. Přestože C. sativa produkuje tyto sloučeniny v karboxylované formě (např. THCA a CBDA), převážná většina terapeutického využití konopí a kanabinoidů se dosud omezovala na dekarboxylované formy, převážně pak THC a/nebo CBD, a proto se v tomto článku budeme zabývat právě jimi.
Na základě studií provedených na buňkách a pokusných zvířatech byly popsány některé farmakologické interakce mezi různými složkami konopí, například pokud jde o jejich působení na jaterní metabolismus pomocí enzymů ze skupiny CYP. Dosud však neexistují vědecké a klinické důkazy o významném výskytu těchto interakcí u skutečných uživatelů léčebného konopí. Podle mého názoru je totiž velmi pravděpodobné, že známý „doprovodný efekt“ byl v minulosti přehnaně interpretován, a to jak ve svém původním smyslu (například, že endogenní molekuly podobné anandamidu usnadňují jeho biologickou aktivitu), tak při jeho následné extrapolaci na konopí (například, že terpeny a kanabinoidy, jiné než THC, usnadňují jeho terapeutickou aktivitu). „Klasické" terapeutické vlastnosti, které jsou připisované přípravkům z konopí bohatým na THC, jsou tedy pravděpodobně zapříčiněny tím, že THC aktivuje kanabinoidní receptor CB1 v přesně určených místech lidského organismu. Jedná se například o potlačení nevolnosti a zvracení, podporu chuti k jídlu, útlum energetického výdeje, snížení spasticity a tlumení bolesti (v posledním jmenovaném případě se pravděpodobně jedná také o účinky zprostředkované kanabinoidním receptorem CB2). Na druhou stranu léčebné vlastnosti konopných přípravků bohatých na CBD jsou pravděpodobně způsobeny CBD, jehož molekulární principy nejsou dosud podrobně popsány. Patří mezi ně například antikonvulzivní a antipsychotické účinky, které tato sloučenina vykazuje.
Podle mého názoru chybnou úvahou se CBD v poslední době stala nejnovější „mediálně známou molekulou", případně „zázračnou pilulkou". Tato představa je založena na přehnané interpretaci laboratorních studií ve smyslu: „když to funguje u myší, bude to účinné i u pacientů". Je snadné si uvědomit, že tato idea je nesprávná a ve skutečnosti se o účincích CBD na člověka musíme ještě hodně dozvědět. To platí nejen pro lépe prozkoumané oblasti epilepsie a schizofrenie, ale i pro další, jako je ulcerózní kolitida, reakce štěpu proti hostiteli, úzkostné poruchy a metabolická onemocnění, abychom jmenovali alespoň některé, u nichž v současné době probíhají slibné studie.
V každém případě je stále více přijímána představa, že CBD může zvyšovat bezpečnost konopných přípravků, takže preparáty s vyváženým poměrem THC a CBD by měly větší terapeutické využití než ty bohaté na THC a chudé na CBD, které mohou způsobovat například akutní epizody psychózy a úzkostné stavy. Otázkou, na kterou však stále neznáme přesnou odpověď, je: „Jaké jsou nejlepší poměry THC/CBD pro jednotlivá onemocnění a zejména pro konkrétní patologické fáze?". Řešení tohoto problému by vyžadovalo obrovské výzkumné úsilí v laboratoři a zejména při klinických studiích. Podle mého názoru by byl dopad těchto studií na konkrétní proměnné u velkých populací pacientů předvídatelně malý. Proto se domnívám, že z praktického hlediska je nutné tento aspekt „personalizovat" a definovat poměry THC/CBD, které jsou nejlépe přizpůsobeny (z hlediska účinnosti a snášenlivosti) specifickým potřebám každého individuálního pacienta v každém konkrétním okamžiku. Pro velké kohorty pacientů zatím existují pouze rigorózní studie se Sativexem, jejichž počáteční klinické údaje brzy vyústily v „závazný" poměr THC/CBD 1:1. U „klasických" terapeutických aplikací kanabinoidů, zejména u spasticity a neuropatické a onkologické bolesti, které byly u Sativexu nejvíce zkoumány, je průměrná udržovací dávka přibližně 8 střiků (= 22 mg THC a 20 mg CBD) denně. Bohužel obdobné údaje dosud chybí pro standardizované konopné extrakty obsahujících jiné poměry THC/CBD.
Pokud jde o terpeny, v současné době nemáme přesné poznatky o jejich biologickém působení nebo farmakologických interakcích s kanabinoidy v lidském těle. Je možné, že jisté terpeny mohou napomáhat některým terapeutickým účinkům kanabinoidů (např. protizánětlivý účinek β-karyofylenu a sedativní účinek myrcenu). Pamatujte však také, že některé terpeny by mohly mít nepříznivé účinky na zdraví (např. limonen a linalool vytvářejí oxidací kožní alergeny a při spalování také metakrolein, benzen a další toxické produkty). Stručně řečeno i v této oblasti je nepochybně zapotřebí hlubšího bádání.
Další otázkou je srovnání využití kanabinoidů izolovaných z konopí s kanabinoidy syntetizovanými v laboratoři. Je zřejmé, že u jednotlivých fytokanabinoidů by neměl být žádný chemický rozdíl. Kupříkladu čistý Δ9-THC je unikátní molekula se stejným atomovým složením a stereochemií bez ohledu na to, zda je získána z konopí nebo vyrobena v laboratoři. Mezi izolovanými kanabinoidy z přírodních zdrojů a kanabinoidy získanými v laboratoři však mohou být rozdíly, a to pokud proces chemické syntézy neproběhl správně a vznikly při něm vedlejší reakční deriváty nebo jiné nečistoty. Existují například údaje, že dva stereoizomery CBD, označované jako (+)-CBD a (-)-CBD, mají odlišné biodynamické vlastnosti, takže pokud při procesu syntézy vznikne směs obou, může mít výsledný celkový produkt jen stěží předvídatelné farmakologické účinky a lišit se od účinků (-)-CBD přítomného v konopí. Stručně řečeno, kanabinoidy in vitro musí být syntetizovány velmi přesným způsobem, aby vznikl produkt, který lze řádně zpětně vysledovat.
Pokud jde o syntetické fytokanabinoidní deriváty, navzdory mnoha snahám, které v posledních třech desetiletích vyvinuly četné laboratoře po celém světě, se na trh zatím dostal pouze nabilon. Jeho farmakologické vlastnosti, jako jsou vysoká aktivační schopnost receptorů CB1, nepravidelná absorpce v trávicím traktu, úzké terapeutické okno a další neumožnily, aby se stal platnou terapeutickou alternativou THC/dronabinolu, Sativexu nebo standardizovaných konopných přípravků. Dnes se tedy v oblasti léčby v podstatě musíme držet používání fytokanabinoidů nebo konopných přípravků, nikoli syntetických kanabinoidů.
Konopí je zkrátka rostlina se složitým a rozmanitým chemickým složením, takže abychom ji mohli konkrétnímu pacientovi nabídnout jako terapeutickou možnost, je nezbytné přesně definovat její chemotyp(y). Obecně však lze říci, že THC je hlavní terapeutickou látkou v nejčastěji využívaných konopných přípravcích, tedy těch, které mají vysoký poměr THC/CBD, zatímco CBD najdeme v některých méně obvyklých konopných preparátech, které mají vysoký poměr CBD/THC. Přítomnost CBD může zajistit větší bezpečnost a rozšířit tak terapeutické využití THC. Jinými slovy, kombinace THC a CBD nebo konopný přípravek bohatý na THC a CBD, samozřejmě pokud je dobře standardizovaný a sledovatelný, lze považovat za „terapeuticky dokonalejší verzi THC".
Domnívám se však, že kromě tohoto možného komplementárního působení THC a CBD, tedy dvou hlavních kanabinoidů, zatím nelze jednoznačně potvrdit existenci „doprovodného účinku" v konopí. Bohužel není dnes možné koncipovat klinické studie s desítkami tisíc pacientů, které by porovnávaly různé čisté kanabinoidy, ať už samotné či v kombinaci s jinými kanabinoidy a terpeny, spolu s konopnými extrakty podávanými různými metodami a při různých onemocněních. To je z ekonomického, lidského a časového hlediska naprosto mimo náš dosah, zejména za současných restriktivních regulačních rámců pro provádění klinických studií s látkami považovanými za omamné.
Reálněji by se proto dalo uvažovat o přístupu k tomuto problému ze tří vzájemně se doplňujících rovin: a) preklinické studie (na buněčných kulturách a laboratorních zvířatech) zaměřené na výzkum interakcí mezi různými sloučeninami (kanabinoidy a nekanabinoidy) z biochemického, farmakologického a behaviorálního hlediska a následné navržení kandidátní kombinace pro použití v terapii, (b) kontrolované klinické studie s nejvhodnějším výběrem takových kombinací sloučenin, které by mohly poskytnout přesné údaje o účinnosti a bezpečnosti (např. dávkování a doba trvání léčby, farmakokinetické parametry), (c) pozorovací studie s různými chemotypy, přípravky a způsoby podávání, především pod hlavičkou programů výdeje léčivého konopí, které by mohly poskytnout informace o tom, zda jsou například konopné oleje nebo rostlinné konopí účinnější a/nebo lépe snášené než THC a CBD (samostatně nebo v kombinaci v různých poměrech).
Využívání našeho obsahu ke komerčním účelům není povoleno.
Bez předchozího souhlasu není povolena žádná forma úpravy, adaptace nebo překladu našeho obsahu. V případě stažení a použití našeho obsahu je dovoleno výhradně pro vzdělávací účely a musí být vždy řádně akreditováno. Publikování našeho obsahu není bez výslovného souhlasu povoleno.
Fundación CANNA neodpovídá za názory svých přispěvatelů a autorů.
