Věděli jste, že rostliny lze klonovat ve zkumavce? Mikropropagace je v komerčním pěstitelství už dobře známá a používaná metoda. Jaké má výhody oproti tradičnímu množení rostlin pomocí řízků?<
Množení rostlin probíhalo po tisíciletí tradičním způsobem – ze semen. Farmáři obvykle vybrali semena z těch nejlepších rostlin a příští sezónu je zasadili. Probíhala tak umělá selekce podle žádoucích vlastností dané plodiny. Množení rostlin pomocí oddenků a zakořeněných řízků je sice známá už dlouho, ale zásadní rozmach přišel s průmyslovým zemědělstvím během 20 století. Nejmodernější a nejmladší metodou v oboru je ale právě mikropropagace, neboli klonování pomocí tkáňových kultur, které si za chvíli představíme.
Proč se rostliny množí pomocí řízků?
Narozdíl od pěstování ze semínek má řízkování svoje specifické výhody, které jsou pro komerční pěstitele velmi důležité. Jde hlavně o uniformitu a předvídatelnost, protože všechny rostliny jsou stejné. Umožňuje to také replikovat vybranou genetiku, která má požadované vlastnosti, např. odolnost proti chorobám, nebo nadprůměrný výnos. Výhodám množení pomocí řízků se věnujeme v tomto samostatném článku.
Mikropropagace posouvá výhody řízkování ještě dál hlavně díky tomu, že umožňuje vyprodukovat obrovské množství rostlin na malé ploše a v dokonale sterilním prostředí.
Rostliny ze zkumavky
Mikropropagaci se také říká množení tkáňovými kulturami. Místo větvičky, nebo výhonku se jako výchozí materiál používá jen malý kousek rostlinné tkáně – tzv. explanát. Může to být dokonce jediná buňka meristému, ale v praxi se nejčastěji používá malý kousek výhonku. Důležitá je přítomnost meristémového pletiva, které zajišťuje rychlé dělení buněk. Vše probíhá "in-vitro" – tedy v laboratorních podmínkách a uzavřených skleněných nádobách.
Tato metoda se původně vyvinula pro orchideje, jejichž rozmnožování pomocí klasických řízků je velmi zdlouhavé. Ještě před rokem 1950 byla jejich masová orchidejí téměř nemožná, zatímco dnes díky mikropropagaci nabízí orchideje každé zahradnictví.
Díky výzkumu a experimentům filipínského výzkumníka Gavino Rotor na Cornellově univerzitě se množení pomocí tkáňových kultur rozšířilo do komerční produkce.
Další z průkopníků metody jsou Hans Thomale z Německa a Profesor F.C. Steward. Jeho zásadní vědecký objev přišel v roce 1958, kdy zjistil, že rostliny lze zcela regenerovat z jediné buňky. Důležitou část do celé skládačky daly i objevy a pochopení rostlinných hormonů, které jsou nezbytné při této metodě rozmnožování.
Jak mikropropagace funguje
Při mikropropagaci musí vše probíhat v naprosto sterilních podmínkách v laboratoři. Odebrané explanáty putují do zkumavek s živným médiem a poté probíhá několik dní ošetření zahříváním. To zneškodní případné patogeny, ale nepoškodí samotný rostlinný materiál. Díky živnému gelu s hormony mají buňky podmínky k dělení a „mikro rostlinky" se postupně začínají vyvíjet do podoby malých sazeniček. Jakmile jsou na to připravené, přesadí se do běžných pěstebních médií a vyvinou v dospělé rostliny.
Oproti klasickému řízkování nabízí tkáňové kultury několik výhod:
Úspora místa
Představte si, kolik matečních rostlin a řízků potřebují komerční pěstitelé okrasných rostlin, banánovníků nebo rajčat. Díky mikropropagaci lze z jedné mateční rostliny získat stovky potomků a vměstnat je do jedné poličky v laboratoři.
Obnovení genetiky
Pouze díky tkáňovým kulturám je možné obnovit konkrétní genetiku rostliny, a to i z jediné buňky. Využívá se to třeba v případě napadení virem či bakteriemi, které by se u běžných řízků přenášely na další generaci. Proces mikropropagace umožňuje sterilizaci a získání zdravých potomků.
Uchování odrůdy
Jednou z velkých výhod je možnost zakonzervování určité odrůdy. Tkáňová kultura může zůstat hybernovaná až do chvíle, kdy je potřeba se vzorkem znovu pracovat. Odpadá tím nutnost uchovávat rostoucí mateční rostlinu s rizikem, že podlehne chorobám nebo degeneruje.
Tak až si příště budete pochutnávat na banánu, nebo kupovat růže v květinářství, vzpomeňte si na tisíce malých klonů, které v laboratoři čekají na svůj další růst.
