Druhy vody a potenciální problémy
Vodu získávají pěstitelé různými způsoby: ze studní, shromážděnou ze střech, z potoků, řek nebo přehrad. Velká část pěstitelů je odkázána na zásobování vodou z obecního vodovodu. Přestože je tato voda obvykle vhodná k pití, může stále působit problémy při pěstování rostlin. Hlavní problémy, se kterými se můžete setkat u různých druhy vody, jsou následující.
Povrchová voda (potoky, řeky a přehrady)
Voda získaná z řek, potoků nebo vodních nádržích představuje pro pěstitele obvykle největší problémy, zejména pokud není před použitím upravována. Tato voda je vystavena mnoha zdrojům znečištění a je kontaminována organickými látkami. Z přítoků se sem dostávají zbytky průmyslových chemikálií, minerálů i spory patogenů.
Povrchová voda obvykle obsahuje i mikroorganismy, ať už bakterie, nebo vícebuněčné organismy a řasy. Vodu z povrchových zdrojů používejte pouze při pěstování venku ve volné půdě. Voda z řeka a potoků má často nekonzistentní kvalitu. Ovlivňuje ji průmyslová činnost, srážky a kolísající průtoky v průběhu roku.
Na druhou stranu povrchovou vodu využívá mnoho skleníkových provozů, přičemž zachytávají i dešťovou vodu. Tato voda je však obvykle před použitím filtrována a upravována.
Voda ze studny
Kvalita vody ze studní se na různých místech po celém světě výrazně liší. Velmi hluboké studny procházející určitými vrstvami půdy poskytnou téměř „filtrovanou vodu“, i když některé minerály jsou zde stále přítomny. Zejména starší, mělké a neudržované studny způsobují problémy s kontaminací patogeny, hlísticemi a agrochemikáliemi, které se do studen vyplavují horními vrstvami půdy.
Voda ve studni může být také tvrdá, tzn. obsahuje mnoho rozpuštěných minerálů, jako je vápník, hořčík, a další prvky v závislosti na typu půdy, která studnu obklopuje. Problematické je vysoké množství rozpuštěného sodíku. Ten není rostlinami přijímán ve velké míře, proto se hromadí v recirkulačních hydroponických systémech a vytlačuje další prvky. Ve vysoké míře se ve studniční vodě vyskytují i stopové prvky jako je měď, bór a zinek. Pěstitelům, zejména při hydroponii, se doporučuje provést kompletní rozbor jejich vodního zdroje, aby odhalili potenciální problémy.
Dešťová voda
“Dešťovka” obsahuje obecně málo minerálů. Stále je třeba počítat s kyselým deštěm z průmyslových oblastí, sodíkem v pobřežních oblastech a s obsahem spor patogenů v zemědělských regionech. Bylo zjištěno, že k velké části této kontaminace dochází, když dešťová voda padá na povrchy střech a sbírá organické látky, prach a další nečistoty.
V USA se dešťová voda shromážděná do 48 km od městských center nedoporučuje k pití kvůli znečištění ovzduší. I když se standardy pitné vody nemusí nutně vztahovat na hydroponické pěstování, stále je tu problém s patogeny a zárodky chorob rostlin. Dešťovou vodu lze nejlépe zachytit z čistých povrchů pomocí nainstalovaného zařízení “first flush“. To umožňuje vypuštění vody z několika prvních minut srážek a teprve poté se voda začne sbírat.
Problém s dešťovkou mohou být i stopy zinku a olova z pozinkovaných střešních povrchů, nebo chemikálie z použitých barev.
Tvrdá a měkká voda
Tvrdá voda má vysoký obsah rozpuštěných minerálů, obvykle pochází z hořčíku, uhličitanu vápenatého, hydrogenuhličitanu nebo síranu vápenatého.To způsobuje typické usazeniny – vodní kámen. Tvrdá voda může mít také vysokou zásaditost a vysoké pH, což znamená, že ke snížení hodnoty pH na ideální úroveň je zapotřebí podstatně více kyseliny.
Tvrdá voda nejčastěji obsahuje užitečné minerály (Ca, Mg), ale i ty mohou narušit rovnováhu živného roztoku a učinit ostatní ionty méně dostupnými pro rostliny. Řešení pro tvrdou vodu a hydroponii může být řada CANNA HYDRO a CANNA AQUA, které mají dvě varianty hnojiv – pro tvrdou i měkkou vodu. Voda z obecního vodovodu se pohybují od velmi tvrdých po měkké, v závislosti na tom, odkud jsou jednotlivé zdroje vody ve městě odebírány.
Problematice tvrdé a měkké vody ve vztahu k pěstování rostlin se věnujeme v tomto článku.
Voda z vodovodu
Zásadní vliv na kvalitu vody pro pěstitele má nejen zdroj vody, ale i to, jak je ve vodárně ošetřena. Vodárny upravují vodu tak, aby zajistili, že voda splňuje normy pro minerální, chemickou a biologickou kontaminaci. To znamená, že existuje celá řada chemikálií pro úpravu vody, které mohou v obecním vodovodu skončit. Mnohé z nich slouží k ničení patogenů, ale používají se i chemikálie pro změkčení, nebo úpravu pH.
Cílem vodárny je vyrobit vodu, která je bezpečná k pití, nekoroduje potrubí, nezanechává usazeniny vodního kamene, nemá nepříjemný zápach atd. To, co je vhodné pro lidi však nemusí být vhodné pro rostliny. Zejména ve hydroponických systémech bez pěstebního média, které jinak poskytuje určitou pufrovací kapacitu, tzn. poskytuje jakýsi polštář pro výkyvy pH a dostupnost živin
Kvalita městské a komunální vody
Mnoho obecních vodních zdrojů je naprosto přijatelných pro pěstování i v hydroponických systémy a vodu z nich lze použít bez úprav. Metody pro úpravu vody se přitom s postupem času mění. V minulosti byl hlavním problémem chlór. Ten funguje jako dezinfekční prostředek, který ničí bakterie a různé patogeny, přičemž zbytkový chlor lze rozeznat čichem. Vysoká hladina chloru může být pro citlivé rostliny toxická, nicméně chlór z vody rychle vyprchá a lze to navíc urychli jejím provzdušněním.
Zatímco s chlorem není tak těžké se vypořádat, v současnosti vodárny používají i jiné metody pro úpravu vody. Bylo zjištěno, že některé lidské patogeny byly rezistentní vůči působení chloru, a proto se dnes aplikují alternativní dezinfekce. Voda sice může být stále chlorovaná, ale mnoho městských vodáren přešlo na používání ozonu, UV záření, chloraminů a oxidu chloričitého. Většina z těchto metod žádný problém nepředstavuje, ale chloraminy tvoří výjimku.
Chloraminy jsou mnohem odolnější než chlór a jejich odstranění z upravené vody trvá mnohem déle. Mohou se hromadit v hydroponických systémech a způsobit poškození rostlin, které je bohužel dost těžké diagnostikovat. Vypadá totiž podobně jako poškození způsobené kořenovou hnilobou a pěstitelé často nevědí, co je příčinou problému. Některé rostliny jsou přirozeně mnohem citlivější na chloraminy než jiné, takže stanovení úrovní toxicity je obtížné.
V druhém dílu článku si řekneme, jak problémy s kvalitou vody rozpoznat, a jak je lze řešit.
