Existují různé způsoby potírání škůdců a chorob. Dvě nejdůležitější a nejrozšířenější cesty jsou biologická a chemická. Jaké jsou jejich výhody, rizika a co o nich jako pěstitel potřebujete vědět? Tento článek vysvětlí principy jednotlivých metod i hlavní rozdíly mezi nimi.
Chemické přípravky
Chemická ochrana rostlin je založena na látkách, které jsou toxické (jedovaté) pro specifické škůdce. Je samozřejmě důležité, aby rostlina, která potřebuje ochranu, sama netrpěla toxickými účinky ochranných přípravků.
Úsilí o ochranu plodin začalo už před staletími. Číňané kolem roku 1200 př. n. l. používali k hubení škůdců vápno a dřevěný popel. Římané používali síru a bitumen, látku získanou z ropy. Výluh z tabáku se používal od 16. století a později také měď, olovo a rtuť. Po druhé světové válce se už rozmohly skutečné chemické pesticidy a dnes jsou k dispozici stovky chemických látek pro použití v zemědělství a zahradnictví.
Pesticidy pro ochranu rostlin jsou rozděleny do pěti hlavních kategorií v závislosti na účelu:
- fungicidy – působí proti houbám a plísním
- herbicidy – používají se proti plevelům
- insekticidy – ničí škodlivý hmyz
- akaricidy – chrání před roztoči (např. sviluškami)
- nematocidy – potlačují hlístice útočící na rostliny
Výhody a nevýhody chemických pesticidů
Používání chemických pesticidů je rozšířené kvůli jejich relativně nízkým nákladům, snadnosti jejich použití, jejich účinnosti, dostupnosti a trvanlivosti. Chemické pesticidy jsou obecně rychle působící, což omezuje škody způsobené na plodinách.
Chemické pesticidy mají ale některé zásadní nevýhody, přitom se stále masivně prodávají a používají. Toto jsou jejich čtyři hlavní problémy:
- Chemické pesticidy často nejsou toxické pouze pro organismy, pro které byly určeny, ale také pro jiné organismy. Chemické pesticidy lze rozdělit do dvou skupin: neselektivní a selektivní pesticidy. Neselektivní produkty jsou nejvíce nebezpečné, protože zabíjejí všechny druhy organismů, včetně neškodných a užitečných druhů.
Selektivní pesticidy mají omezenější rozsah. Zbaví se pouze cílového škůdce, nemoci nebo plevele a ostatní organismy nejsou ovlivněny. V dnešní době je už obvykle zapotřebí kombinace několika produktů k potlačení různých škůdců – téměř všechny povolené produkty jsou dnes totiž selektivní a kontrolují pouze omezený druh parazitů. - Další nevýhodou chemických pesticidů je rezistence. Pesticidy jsou pro konkrétní organismus často účinné pouze po krátkou dobu. Škůdci postupně mutují, stávají se vůči dané látce imunní, takže již nemá požadovaný účinek. To znamená, že k jejich potírání je pak nutné použít jiné pesticidy nebo je střídat.
- Třetí nevýhodou je akumulace – chemická látka se dostává do potravního řetězce. Zvířata (i lidé) na jeho vrcholu mají větší šanci na toxicitu kvůli hromadění pesticidů v jejich tělech. Tento jev se naštěstí stává méně relevantním, protože pesticidy se nyní ze zákonných důvodů musí rychleji rozkládat, jinak nesmí být uvedeny na trh.
Akumulace na vrcholu potravního řetězce, která je zde znázorněna, je jednou z nevýhod chemických pesticidů. Stává se ale méně důležitou, protože pesticidy, které se nerozkládají dostatečně rychle již nejsou povoleny.
- Poslední a nejvýznamnější hrozba se týká zbytků nebo reziduí pesticidů, které zůstaly na plodinách. Jejich výskyt hrozí na ovoci nebo zelenině, a proto nesmí být plodiny ošetřovány v blízké době před sklizní. Zbytky pesticidů se také vsakují do půdy a mohou kontaminovat zdroje vody používané k zavlažování, pro dobytek nebo jako zdroj pitné vody.
Pokud zvolíte chemické pesticidy je na místě maximální opatrnost. Je nutné dodržet doporučená pravidla v příbalovém letáku, používat ochranné pomůcky a zabránit kontaminaci jiných plodin (např. při aplikaci venku za větrného dne).
V příštím dílu se podíváme na možnosti biologické ochrany rostlin, která se v poslední době rychle rozvíjí a získává mnoho příznivců.
